Městská část Dolní Žukov

Městská část Dolní Žukov se rozkládá v členité pahorkatině v podhůří Těšínských Beskyd. Název "Dolní" je poněkud zavádějící (a platí vlastně jen pro část Pod Zelenou), protože každý cyklista vám potvrdí, že se pořádně zapotí při jízdě z města do Dolního Žukova - musí totiž překonat více než 150 metrů stoupání! Nejvyšší bod Dolního Žukova totiž leží v nadmořské výšce 386 m, kdežto nádraží v Českém Těšíně jen ve výšce 190 m n.m. Název "Dolní" je jen relativním vyjádřením směrem k Hornímu Žukovu (421m n.m.).

Dolní Žukov - odkaz na Mapy.cz

Poloha Žukova

Městská část Žukov se nachází nad údolím řeky Olše, resp. Olzy a města Těšína. Na východě se dotýká města Českého Těšína, části Svibice, na západě je to pak obec Třanovice a Vělopolí. Ze severní strany sousedí městské části Mistřovice a Koňakov. Z jihu je to obec Ropice. Samotný Žukov se dělí na Horní a Dolní.

Cykloturistika

Naším regionem procházejí zajímavé dálkové cyklotrasy. Jmenujme např. cyklistický okruh Euroregionem Těšínské Slezsko, cyklotrasa Jihlava-Český Těšín, Beskydy Radegast cyklotrack, cyklotrasa Greenways, cyklotrasa Kraków-Morava-Wien a další.

Přímo Dolním Žukovem, kolem našeho "Zvonku" vede příhraniční dálková cyklotrasa Beskydsko-karpatská magistrála. Tato trasa č.46 prochází regionem následovně: Český Těšín - Dolní Žukov - Ropice - Střítež - Smilovice - Komorní Lhotka - Vyšní Lhoty - Janovice - Lubno - Ostravice - (varianta na Konečnou - napojení na cyklotrasu ze Slovenska) - Čeladná (Horní Ves) - Podolánky - Bařiny - Pustevny - Rožnov pod Radhoštěm - Valašská Bystřice a dále pokračuje směrem na Vsetín a Břeclav, kde po 279 km končí.

Památky

Až do integrace obce k městu Český Těšín v r. 1964 to byla převážně zemědělská obec (obilí, kukuřice, hovězí dobytek, zelinářství) s vlastní samosprávou (starosta sídlil v dnešním domě č.p. 168) i vlastní 2-třídní školou (postavena v r. 1903) a známou hospodou "Beran". Stavební památkou kromě školní budovy je především stylová zvonice (odtud i jméno hlavní ulice Pod Zvonek i jméno proslulé hospody).

V roce 2008 se naše zvonice konečně dočkala opravy. Zvonek - zvonku, velmi nás těší, že jsme mohli být u toho a že naše snažení vedlo ke zdárnému konci.

O Zvonici

Během požáru v roce 1895, kdy vyhořela hospoda Pod Zvonkem, oheň zničil také dřevěnou zvonici, která stála poblíž. Na jejím místě byla proto vystavěna zděná, která stojí dodnes. V období první světové války byl zvon ze zvonice zabaven pro válečné účely. Po válce Jan Halama (obecní fojt v letech 1927 až 1939) přivezl nový zvon až z polského městečka Biała při Bielsku.

Za první republiky také dochází k nadstavbě zvonice. V meziválečném období se každý den zvonilo v 5.00, ve 12.00 a v 19.00 hodin. Umíráčky mrtvým se zvonily tři dny. Za druhé světové války se na zvonici vyzvánělo i v den, kdy Němci dobyli Paříž. Po roce 1945 se přestalo s denním zvoněním. V současné době se vyzvání pouze příležitostně.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Přírodní památky

K přírodním zvláštnostem patří malebné údolí potoka Šadový s několika kaskádovitými rybníky, krásné meandry bezejmenného potůčku, který směřuje do sousední Ropice. Zajímavostí je i zmínka o těžbě železné rudy v předminulém století. Několik smíšených lesíků poskytuje bezpečné zázemí početným skupinkám srnčí zvěře.

Některé zajímavé domy

Dům s č.p. 22 (bývalý obchod) na Ropické ulici

Nachází se při ulici Ropická nedaleko centra obce. Obchod provozovalo Ústřední potravinářské sdružení pro Slezsko se sídlem v Lazech (Centralne Stowarzyszenie Spożywcze dla Śląska). Sdružení vzniklo v roce 1905. Původně jeden obchod v Lazech se během 30 let pomocí vlastních investic a sloučením s obdobnými polskými organizacemi rozrostl na 150 objektů a sdružoval asi 15 tisíc členů. Filiálka na Ropické ulici měla číslo 33. Po druhé světové válce objekt převzalo Spotřební družstvo Jednota - Jedność. V roce 1994 SD Jednota - Jedność prodala stavební parcelu u provozovny a později i obchod. Zpočátku jej provozoval soukromý majitel, který jej ale po čase uzavřel. Nyní je budova přestavována na rodinný domek. Ostatně během své zhruba stoleté historie dům prošel několika rekonstrukcemi a stavebními úpravami, takže již zcela ztratil svůj původní vzhled.

V meziválečném období post vedoucího obchodu zastával Józef Kaim, který zemřel v roce 1977. V domku zároveň bydlel i se svou rodinou, protože se zde kromě prodejny, chodby a skladu nacházela i bytová jednotka. Jednalo se o otce známého regionálního malíře obrazů Edwarda Kaima, který v současné době žije na Svibici, a jež se v domě narodil v roce 1925.

Z dnešního pohledu život v této části Žukova v dobách první republiky nepostrádal určitou dávku romantiky. Bylo zde podstatně více dřevěných chalup, z nichž se v celém Dolním Žukově zachovalo dodnes jen asi pět. Zboží do obchodu vozili formané na vozech taženými koňmi. Poblíž se nacházela kovárna. V té době neexistovalo autobusové spojení. Pokud se někdo chtěl dostat do Českého Těšína, nebo například do části obce Pod Zelenou, využíval služeb právě formanů. Formanstvím se většinou zabývali místní hospodáři, kteří vlastnili koně, například Motykovi, Tomankovi, Burianovi, Dudovi, Gorylovi a další.

„Vždy na Josefa přicházeli k našemu domku muzikanti a hrávali otci. Do obchodu chodila celá řada lidí. Někteří z nich si mohli dovolit nakupovat větší množství kvalitnějšího zboží, jiní pouze to nejnutnější; zbytek si obstarávali vlastní prací ze své zahrádky či sadu. Byli však i takoví, co neměli zahradu a navíc byli bez práce. Ti chodili nakupovat na takzvané lístky pro nezaměstnané. Můj úkol spočíval v tom, že koncem každého měsíce jsem tyto lístky vozil starostům Dolního Žukova, Ropice a Horního Žukova, odkud také přicházela otcova klientela. Pamatuji si, že jednou přijela na větší nákup rodina Branných z Horního Žukova s vozem taženým nějakým větším psem, patrně bernardýnem. Jiní zákazníci chodili nakupovat s trakaři, kolečky a dalšími vehikly, nemluvě o batozích,“ vzpomíná na své dětství strávené v otcově obchodě Edward Kaim.

První obchod v Dolním Žukově byl údajně založen mezi lety 1860 až 1870 jistým p.Kantorem.

Dům s č. p. 90 při Godulské ulici

V Dolním Žukově se do dnešního dne zachovalo několik dřevěnic. Jedna z nich se nachází při ulici Godulská, nedaleko hranice s Ropicí. Chalupu postavil v letech 1922 až 1924 Andrzej Sojka společně se svou manželkou Kateřinou, který se do Dolního Žukova přistěhoval z polské obce Pogwizdów. Ve třicátých letech se pustil i do stavby hospodářské budovy, kterou vystavěl na místě starého dřevěného domu, jež byl již v chatrném stavu. Naproti tomu v roce 1930 byla do domku zavedena elektřina. Jeho obyvatelé si předtím svítili petrolejovými lampami. Život Sojkových však nebyl v době vrcholící hospodářské krize jednoduchý. Andrzej Sojka chodil do zaměstnání pouze jednou týdně a to až do Frýdku. V domku poté žil Sojkův syn Rudolf, který zemřel v roce 2006. V současné době zde bydlí vnuk Milan s manželkou.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Pomník obětem druhé světové války

U bývalé školní budovy vystavěné v roce 1903 se nachází pomník věnovaný obětem druhé světové války z řad místních občanů. Jedná se o 25 osob. K jeho odhalení došlo 15. června 1952.

Neznámý padlý rudoarmějec

V květnu 1945 na území Dolního Žukova, při komunikaci Frýdecká, padl voják Rudé armády, jehož totožnost se nepodařilo zjistit. O rudoarmějci je zmínka na pomníku věnovaném obětem druhé světové války z řad místních občanů.

Bývalý kamenolom

Vedle pozemku občana Stanisława Morawiece (nedaleko budovy bývalé školy na ulici Pod Zvonek) se kdysi nacházel kamenolom zvaný Hyrba. Stanisław Morawiec zemřel v roce 2006.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Zajímavé osobnosti

Jan Ciahotny

Narodil se v roce 1897 v Dolním Žukově, jako syn Jana a Marie, rozené Olejnikowa. Otec vlastnil nynější hospodu Pod Zvonek a byl starostou obce. Jan Ciahotny nejprve ukončil školu v Dolním Žukově a poté gymnázium v Těšíně, kde v roce 1915 studium ukončil maturitou s vyznamenáním. Poté narukoval na východní frontu, kde se dostal do ruského zajetí. Domů se vrátil v roce 1920. Po roce stráveném v Žukově začal studovat na Vysoké škole obchodní ve Warszawě. V roce 1925 začal pracovat jako technický pracovník v polském rádiu v Katovicích. Živě se zajímal o problematiku radiotechniky a psával na toto téma odborné články a knihy. Po vypuknutí druhé světové války se vrátil do Dolního Žukova. Jeho mladší bratr Ludvík, právník, hlásící se z přesvědčení k české národnosti, jej přesvědčil, aby se zapojil do odboje. Pomocí vysílačky, kterou si sám zkonstruoval, vysílal informace vyzvědačské sítě působící na horním Slezsku do polského vládního střediska v Paříží. Bratr Ludvík mu pak předával informace z území Čech a Moravy. Ciahotny byl ve spojení s Paříží od května do listopadu 1940. Důsledkem zrady jednoho člena vyzvědačské sítě, oba bratry Ciahotné zatklo gestapo. Byli mučení a 18. listopadu 1942 oba setnutí v Plöetzensee u Berlína.

Karol Brózda

Z niecodzienną konfrontacją z przeszłością został poddany Karol Brózda z Żukowa Dolnego. Na przełomie lutego i marca 2005 r. wówczas już 79 – letni Brózda otrzymał kartkę, którą osobiście wysłał w 1945 roku z Francji, a którą od dawien dawna uważał za zaginioną w zawierusze kończącej się drugiej wojny światowej. Znalazłszy się w roku 1945 na terytorium Francji w mundurze niemieckiego wehrmachtu dostał się do niewoli amerykańskiej. – W obozie jenieckim wręczono nam pocztówki, które mieliśmy wysłać rodzinom, aby poinformować je, że żyjemy. Ja tę swoją wysłałem 4 maja 1945 na adres swego ojca Jana Brózdy... Jakież było moje zdziwienie, kiedy kartkę na przełomie lutego i marca... 2005 roku otrzymala rodzina mego już nie żyjącego brata w bieszczadskich Puławach. Brat po ojcu miał również imię Jan – mówi Karol Brózda. Dlaczego jednak kartka przyszła do Puław w polskich Bieszczadach zamiast do Żukowa Dolnego? – Na adresie napisałem jeszcze Polen, ponieważ wtedy nie wiedziałem, że Żuków już nie należy do Polski, jak w 1938 roku. I będzie chyba przyczyną, dlaczego trafiła do Puław, skąd dopiero przywiózł mi ją mój wnuk – tłumaczy Karol Brózda. Dwujęzyczny dokument jest napisany po angielsku i niemiecku... Razem z nim otrzymał list od organizacji kościelnej, Kirchelicher Suchdients z Passau w Niemczech, trudniącej się m. in. odnajdywaniem adresatów nie doręczonej poczty z okresu drugiej wojny światowej.

Neobvyklou konfrontaci s minulosti prožil již dvaaosmdesátiletý Karol Brózda z Dolního Žukova. Na přelomu února a března 2005 totiž obdržel kartu válečného zajatce, již osobně poslal v roce 1945 z Francie, a kterou už dávno považoval za ztracenou v chaosu chýlící se ke konci druhé světové války. Brózda musel stejně jako mnoho dalších mužů z Těšínského Slezska narukovat k německému Wehrmachtu. Jinak totiž hrozilo, že jeho rodiče skončí v koncentračním táboře. Během bitvy u Frankfurtu se mu ale podařilo přeběhnout k Američanům. Vykopal si hlubokou jámu, a když se němečtí vojáci dali na ústup, schoval se do ní. Když pak uviděl Američany, zamával na ně bílým ručníkem. „V zajateckém táboře jsme obdrželi karty válečného zajatce, abychom mohli podat svým rodinám zprávu, že jsme naživu. Já jsem tu svou odeslal 4. května 1945 na adresu svého otce Jana Brózdy do Dolního Žukova. Jaké bylo moje překvapení, když tuto kartu obdržela v roce 2005 rodina mého již zesnulého bratra ve vesnici Puławy v polských Bieszczadech. Bratr se totiž po otci jmenoval také Jan,” vysvětluje Karol Brózda. Proč však karta dorazila do bieszczadských Puław místo do Dolního Žukova? „Při psaní adresy jsem napsal ještě Polen, protože jsem tehdy nevěděl, že Žukov již není součástí Polska, jako v roce 1938. A to je zřejmě ten důvod, proč přišla do Puław, odkud mi ji teprve přivezl můj vnuk,” vysvětluje Karol Brózda. Dvojjazyčný dokument je psán anglicky i německy. Společně s ním činorodý důchodce obdržel dopis od církevní organizace Kirchelicher Suchdients z Passau v Německu, která se mimo jiné zabývá pátráním po adresátech nedoručené pošty z období druhé světové války, jež z různých příčin nedorazila na místo určení.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Integrace k Českému Těšínu

V současné době jsou Dolní Žukov (od 1. července 1960) i Horní Žukov (od 1. ledna 1975) součástí Českého Těšína.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Současnost

Po roce 1990 se vzhled i charakter obce začal radikálně měnit. Zemědělské podniky končily svou neefektivní činnost (2 kravíny, státní statek), zemědělská půda byla v rámci restitucí vrácena původním majitelům, obec byla plynofikována, čímž se podstatně zlepšilo životní prostředí. Také počet obyvatel začal narůstat - zejména díky liberalizaci stavebního zákona o výstavbě rodinných domků (podle posledního sčítání lidu v r. 1991 měla obec 992 obyvatele, ale k r. 1993 již 1013 občanů a 301 popisných čísel), k dnešnímu dni vyrostlo přes 30 novostaveb - Dolní Žukov se stává atraktivní oblastí pro novou výstavbu - leží v krásné přírodní oblasti a přitom má velmi dobrou dopravní obslužnost (linka MHD).

Kromě těchto změn se dále rozšiřují rekreační možnosti i společenské a podnikatelské zázemí.

K minulým aktivitám patří zejména:

Nově vzniklé objekty:

Zvláštní pozornost si jistě zaslouží i stavba, která sice poněkud naruší klidné životní prostředí obce, ale nepochybně prospěje městu Český Těšín od přetížené kamionové dopravy - přeložka rychlostní komunikace R I/68, jejíž mimoúrovňová křižovatka v oblasti Pod Farmou bude patřit k novým dominantám obce.

Anketa Zvonku

Poznáváte květinu na obrázku? Pokud ano, napište nám její název na adresu zvonek.info@ctesin.cz

Vyskytuje se často v našem nejbližším okolí a patří mezi miříkovité.

Něco málo o historie obce

Z historického hlediska je možné dohledat záznamy o Žukově v písemnostech jako je např. Zeměpisný slovník Polského králoství, který udává z r. 1268 název obce „Szucowo“. Úplně první zmínka se nachází v písemnostech papeže Jiřího IX ze dne 26. května 1229, v nichž se potvrzuje vlastnictví obce klášteru z Tyńce u Krakova. Dle známého polského jazykověda Alexandra Brücknera, název Žukov vznikl od slova „Żuk“ jež znamená druh brouka.

V 16. století obec patřila rodině Skrbenských, posledním pak vlastníkem byl šlechtic Magnus de Bludovsky z Dolních Bludovic.

Jak to tedy bylo s názvem Žukov?

Jak tedy uvádí uznávaný polský lingvistik Alexander Bruckner, název Žukov (Żuków) vznikl zřejmě od slova žuk. Česky ekvivalent je chroust, kdežto přípona (v polském jazyce - ów) ukazuje podle Brucknera na roztoče gammasus coleaptratorum (v polštině žukowiec), který parazituje na chroustech. Je pravděpodobně, že v dávné minulosti obec Žukov postihla invaze nějakého chroustovitého hmyzu a to ve větší míře, než okolní vesnice.

Jiná verze tvrdí, že ves byla pojmenována od osobního jména Żuk, které se podle knihy W. Taszyckého Najdawniejsze polskie imiona osobowe vydané v roce 1926 v Krakově, vyskytovalo již v první polovině XII. století.

Ve starých dokumentech je vesnice nazývána Suckowo (rok 1229) a Szucowo (rok 1268). V roce 1523 se například vyskytuje tvar Zukuow a v letech 1683 až 1695 Žukow či Zuckuw v letech 1684 až 1686. V roce 1719 se poprvé objevuje tvar Zukau.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Co všechno víme o historii Žukova?

První písemná zmínka o obci je z 26. května 1229. Jedná se o listinu, v níž papež Řehoř IX. (1227 - 1241) potvrzuje, že obec Žukov (Suckowo) je majetkem benediktinského klášteru ve městě Tyniec (nedaleko Krakowa) a má tím pádem právo vybírat desátky. Benediktini také vybudovali dřevěný obranný dvůr, na jehož místě pak vznikl nynější zámeček v Chotěbuzi. V roce 1268 tyniečtí mniši obdrželi privilegium těžby soli pod obcí Szucowo. Poté až do XVI. století obec patřila klášteru v Orlové, který provozoval i hospody a to nejen v Žukově, nýbrž i Těrlicku a Ostravě, jelikož v té době se na hlavních komunikacích pohybovalo mnoho kupců díky rozvinutému obchodu mezi Moravou a Polskem. Žukov se nacházel na důležité křižovatce obchodních cest. (Z Polska na Moravu a ze Slezska do bývalého Pruska). Další písemná zmínka z období středověku se dochovala z roku 1295. Jedná se o stížnost adresovanou diecézii ve městě Wrocław, a uvádějící, že některé obce, například Vendryně, Lištná či Žukov, neplatí církevní daň.

Pojmenování Horní a Dolní Žukov se poprvé objevilo v 16. století (rok 1523) vlivem kolonizace území. Ve stejném roce těšínský kníže Kazimierz II Kazko vydává nařízení, na základě kterého je možno kupovat pouze těšínské pivo. Od roku 1526 po převzetí Slezska Habsburky, na Žukovany, stejně jako na obyvatelé řady jiných slezských obcí těžce doléhá zpřísnění podmínek roboty. V roce 1766 se Dolní Žukov ocitl ve vlastnictví Těšínské Komory, která spravovala rozsáhlé majetky Habsburků v Těšínském knížectví a to až do roku 1918. Naproti tomu Horní Žukov od roku 1532 vlastnila celá řada samostatných feudálů.

V XIX. století se řada občanů obou tradičně zemědělských obcí začíná navíc zabývat sadařstvím a pěstováním zeleniny. Vypěstované přebytky pak prodávají na trhu v Těšíně. Zelinářstvím se začal nejprve zabývat rod Wojnarů v Dolním Žukově. Když ostatní lidé ve vsi viděli, že podnikavost Wojnarů přináší své plody, začali je následovat.

Warto dodać, iż dawniej w tej miejscowości była rozpowszechniona uprawa warzyw, którą zapoczątkował ród Wojnarów. Wojnarowie bowiem wykorzystali bliskość targu cieszyńskiego i zaczęli tam sprzedawać wyhodowane warzywa. Wojnarowie mieli różne przezwiska, na przykład Łuszczymakowie, Pszczelorze, Kaszorze, Ogrodnicy i Pożerokowie. Kiedy ludzie we wsi widzieli, że Wojnarom się dobrze powodzi z uprawy warzyw, kaszy czy hodowli pszczół, zaraz zaczęli podpatrywać i naśladować ich poczynania.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Střípky z historie

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Vytaženo z archívu

V Žukově posvětili dva kříže

V srpnu 1891 se v Dolním Žukově konalo posvěcení dvou dřevěných křížů. První byl vztyčen u školy, druhý při komunikaci vedoucí ze Žukova do Ropice. Z Ropice a Horního Žukova se vypravily procesí, které se setkaly u prvního kříže a poté se vypravily ke druhému. Oba byly ozdobeny a stály při nich děti ze žukovské školy se svícemi v rukou. První posvětil probošt Waliczek z Ropice, druhý probošt Kołodziej ze Stříteže. Aktu posvěcení se zúčastnilo na 2 tisíce věřících.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 26.2.2009

Meteorit nad Žukovem

Polské noviny Gwiazdka Cieszyńska z 13. dubna 1912 zaznamenaly, že v neděli 7. dubna po 19.00 hodině se nad Žukovem objevil velký a krásný meteorit. Padající nebeské těleso zanechalo na západní straně oblohy zajímavý světelný úkaz, který byl viditelný asi pět minut a to i z nedalekého Těšína.

Czeslaw Gamrot

Datum aktualizace: 16.6.2008

Tragédie rodiny Cioskových

Manželé Eva a Pavel Cioskovi si v roce 1893 postavili dům v Dolním Žukově a v jeho sousedství také hospodářskou budovu, jež však roce 1907 vyhořela. Tragická událost dolehla na Pavla Cioska natolik, že se rozhodl skoncovat se životem. Ke svému zoufalému činu se odhodlal na Štědrý den téhož roku, kdy se zastřelil z revolveru. Zanechal po sobě kromě manželky ještě čtyři děti.
Bohužel 13. května 1908 hospodářská budova vyhořela znovu. Hasičům z Dolního i Horního Žukova a Svibice se naštěstí podařilo zachránit obytný dům. V noci z 16. na 17. října 1910 zmíněná stavba hořela potřetí. Místní hasiči se pokoušeli s ohněm bojovat, avšak nakonec museli od hašení z důvodu nedostatku vody a lidí upustit. O všech událostech informovalo tehdejší polské periodikum Gwiazdka Cieszyńska, které však ani v jednom případě neuvedlo příčinu požáru.

Czeslaw Gamrot

Datum vložení: 9.3.2009